Bajkal Ruská lidová píseň Tulák v podání Žanny Bičevské (text písně na poslední straně prezentace)

Bajkal se nachází téměř ve středu obrovské pevniny Eurasie jako úzký modrý půlměsíc. jezero Bajkal z vesmíru

Jezero je obklopeno vysokými horami, má 636 km na délku a 80 km na šířku. Je téměř tak velké jako Belgie.

Do Bajkalu se vlévá na 336 stálých řek a potoků. Největší mezi nimi je řeka Selenga.

Jediná řeka, která z Bajkalu vytéká, je Angara.

Celková plocha jezera je km 2. Maximální hloubka je m, průměrná je 730 m.

Pro zmizení jezera – bez toho, aby do něj přitékala voda či se z něj vypařovala – by bylo zapotřebí, aby z něj řeka Angara 387 let bez přestání odváděla vodu.

Z hlubin jezera vystupuje 30 ostrovů, největším z nich je Olchon.

Jezero vzniklo před 20 až 25 milióny let. To znamená, že je nejstarší na Zemi.

Bajkalská voda

Bajkalská voda je stejně jedinečná a úžasná jako jezero samo. Je neobvykle průzračná, čistá a bohatá na kyslík. V minulosti byla považována za léčivou a byla používána jako lék proti nejrůznějším onemocněním.

Na jaře dosahuje průhlednost bajkalské vody 40 m. Možné vysvětlení spočívá v tom, že díky aktivitě zde žijících mikroorganismů je voda minerální a svým charakterem se blíží destilované vodě.

Objem vody v jezeře činí km 3, což je 20% světových a 90% ruských zásob sladké vody.

Je tu více vody než ve všech pěti velkých amerických jezerech dohromady ( km 3 ).

Každoročně reprodukuje ekosystém jezera kolem 60% čisté, kyslíkem nasycené vody.

Bajkal a turisté

Dnes způsobuje všechno, co je spojené s jezerem, obrovský zájem nejen v Rusku, ale i v zahraničí

Rychle se zde rozvíjí infrastruktura – hotely, silnice, doprava. Všechno naznačuje, že se v budoucnu bude počet turistů zvyšovat.

Název Bajkal je pravděpodobně odvozen z jazyka Burjatů a znamená moře. Burjati žili na jeho březích odjakživa, Evropané (Rusové) však získali první vědomosti o jezeře teprve v polovině 17. století a první mapa jezera Bajkal spatřila světlo světa až v roce šaman Burjatů

Pro nadšence text v ruštině По диким степям Забайкалья, Где золото роют в горах, Бродяга, судьбу проклиная, Тащился с сумой на плечах. Бежал из тюрьмы тёмной ночью - В тюрьме он за правду страдал. Идти дальше нет уже мочи. Пред ним расстилался Байкал. Бродяга к Байкалу подходит, Рыбацкую лодку берёт И грустную песню заводит - Про родину что-то поёт. Бродяга Байкал переехал, Навстречу - родимая мать. - Ах здравствуй, ах здравствуй, родная, Здоров ли отец мой и брат? - Отец твой давно уж в могиле, Землею сырою зарыт. А брат твой в далекой Сибири Давно кандалами звенит. По диким степям Забайкалья, Где золото роют в горах, Бродяга, судьбу проклиная, Тащился с сумой на плечах. Step šumí a vlní se Bajkal a z lesů, kde zlatý je důl, jde s uzlíkem na zádech tulák, co nad světem zlámal už hůl. Má trestanskou košilku hrubou a vězeňských škrpálů pár a malíky z botek se klubou a kabátek samý je cár. Když tulák se na Bajkal dobral, sed do člunku za rákosím a píseň tak smutná, tak dobrá se k rodné vsi rozlétla s ním.