Různé typy pouští vznikají působením teplot, větru i vod. Nejrozšířenější pouště jsou kamenité nazývané hamada. Patří k nim až 70 % všech pouštních krajin. Písečné pouště se rozkládají většinou v nižších polohách, kam byl dříve písek nanesen větrem a vodou, a připadá na ně 20 % pouštních ploch. Jsou nazývány erg, což v arabštině znamená moře písku. Solné pouště jsou méně časté a nejčastěji se vyskytují ve vnitřních oblastech pevnin. Tato území jsou zpravidla bezodtoká. Jsou to například zasolené horské kotliny a pánve v jihoamerických Andách, které nazýváme salary, nebo slané pouště v centrálních oblastech Sahary nazývané šotty či sebky. Dalším typem pouští jsou oblázkové, které jsou také málo rozšířené.

Pro oázy je nejdůležitější voda. Říční oázy jsou zavlažovány přímo z toků a táhnou se podél řek. Většina oáz vnitřních pouští je zásobena artézskou vodou. Tato voda se do oáz dostává až ze vzdálených horských oblastí, kde se občasně vyskytují srážky. Voda prosákne a pak stéká po nepropustných horninách až k oázám, kde je uzavřena pod tlakem. Po jejím navrtáni vytéká na povrch.

Teplota se ve dne pohybuje kolem 50 až 55 0C a v noci může klesnout až pod bod mrazu. V mnoha pouštích se teplotní výkyvy mezi dnem a nocí pohybují kolem 45 0C. Tyto teplotní rozdíly způsobují silné mechanické zvětrávání hornin.

Karakum (Turkmenistán) Arabská poušť Gobi (Čína, Mongolsko) Thár (Indie, Pákistán) Australská poušť Sahara